ἐμπρεπής, -ές
• Alolema(s): poét. ἐνιπ- IMontan.61.9 (Frigia IV d.C.)


1 superior a, que destaca sobre c. dat. (θύννος) πᾶσιν ἰχθύεσσιν ἐ. ἐν μυττωτῷ Anan.5.8
que se hace notar, que destaca por algo, conspicuo c. dat. instrum. ἰηλέμοισιν ἐ. A.Supp.115.

2 conveniente, apropiado βίος γὰρ ἐ. κόσμῳ τῷ πατρὶ ... εὐχαριστεῖν Ph.1.501, c. inf. τὴν ... ἀρετῶν συμφωνίαν ἐμπρεπὲς ἁρμόζεσθαι θεῷ Ph.1.435, en compar. τί γὰρ ἐμπρεπέστερον ἢ τἀγαθὰ ἐπινεύειν θεῷ; Ph.1.617, en sup. Ph.1.695.