ἐκπομπεύω


I llevar en cortejo, formar una comparsa o parranda en torno a c. ac. de pers. τὸν νυμφίον Chrys.M.61.104, διὰ τῆς ἀγορᾶς εἰς ἐπίδειξιν ἐκπομπεύουσι (αὐτήν) ref. al cortejo que acompaña a la novia, Chrys.M.61.104, ἐξεπόμπευον ... τῷ δήμῳ τὰ κρανία δεικνύοντες hacían una procesión burlesca mostrando al pueblo las calaveras encontradas, Socr.Sch.HE 3.2.6
c. ac. int. guiar una procesión, presidir un cortejo fúnebre τὴν ἐπικηδείαν πομπήν Lib.Decl.40.15.

II ref. la palabra

1 dar a conocer, revelar, exhibir de modo solemne u ostentoso τοῦτο τοῖς ἄλλοις Ἕλλησιν Iren.Lugd.Fr.13, τὰς συμφοράς Porph.ad Il.201.18, cf. Chrys.M.58.665, τὰς παρανόμους ὁμιλίας Amph.Or.4.185, ἡμέτερα μυστήρια ... βεβήλοις ... ἔθνεσιν Pall.Gent.Ind.2.41, τί οὖν μοι ... ὁ λόγος ... ἐξεπόμπευσε; Bas.Sel.Or.M.85.369B, τὸ ... χρήσιμον καὶ βιωφελὲς ἐκ τοῦ μύθου τοῖς ἀνθρώποις Sch.Arat.100.

2 exponer a la censura o vergüenza pública τὰ ἁμαρτήματα Chrys.Iob 31.15.19, cf. Soz.HE 7.15.2, πᾶσιν ἑαυτὸν ἐξεπόμπευεν Chrys.Iob 2.8.28, cf. Ps.Caes.218.582, τὴν Φιλαινίδα ... ὡς ἑταιρίστριαν Sch.Luc.Am.28.