ἀπρόσδεκτος, -ον


1 de pers. no recibido o admitido c. dat. de lugar διαγγελθήτω πάσῃ τῇ κώμῃ ἀπρόσδεκτον αὐτὸν εἶναι πρὸς πᾶσαν κοινωνίαν Basil.Ep.288.11, cf. Ammon.Ac.M.85.1537D
c. dat. agente ταῖς ἀδελφότησιν Basil.M.31.1009A.

2 de abstr. inadmisible, inaceptable φύσει μὲν ἀπρόσδεκτός ἐστιν ὁ τοιοῦτος λόγος tal razonamiento es inadmisible por naturaleza Plb.36.12.4, ἔνκλησιν ἄκυρον καὶ ἀπρόσδεκτον καθ[ό]λ[ο]υ εἶναι BGU 1113.21 (I a.C.), cf. POxy.268.18 (I d.C.), BGU 2051.19 (II d.C.)
ἐπιφορὰ ἀ. inferencia inaceptable S.E.P.2.229, λόγος ... ἐπί τι ἀπρόσδεκτον ἡμᾶς ἄγει el argumento nos conduce hacia algo inadmisible S.E.P.2.231
c. dat. ἐλεημοσύνη γὰρ ἡ ἐκ τούτων ἀπρόσδεκτος τῷ θεῷ Eust.Op.70.95
c. rég. prep. ἀ. ἡ θυσία παρὰ τοῦ θεοῦ el sacrificio (es) inadmisible por Dios, IG 22.1365.14 (I d.C.), 1366.8 (I d.C.), εὐχὴ ἀ. ... ὑπὸ τοῦ θεοῦ Porph.Marc.24.

3 que no presta atención a c. gen. συμβουλίας Aristo Phil.14.4.