δυσγένεια, -ας, ἡ


1 falta de nobleza, bajo nacimiento τὴν δυσγένειαν τὴν ἐμήν de Edipo, S.OT 1079, ἡ δ. ... ἔχει τι χρήσιμον E.IA 446, op. εὐγένεια E.Heracl.303, Pl.R.618d, Isoc.8.50, Cercidea 36, Chrysipp.Stoic.3.28, cf. Plu.2.1a, 35e, 187b, Alex.62, ἀδοξία καὶ πενία καὶ δ. Ph.1.514, cf. I.AI 15.81.

2 vileza, ruindad fig. δ. ἀνάκτων la peor ralea de príncipes dicho de Lico, E.HF 810, ἐν τῇ ψυχῇ Ph.2.442, δ. καὶ πονηρία Men.Fr.375.