ἄνᾱτος, -ον
• Alolema(s): ἄναιτος ICr.4.87.11 (Gortina), Sud.


I 1no castigado, ileso, indemne νούσων B.Fr.23.2, κακῶν S.OC 786, Λοξίου κότῳ A.A.1211, cf. Hsch., Sud.

2 inmune, que no puede ser castigado αἱ δέ κ' ἀλεκσόμενος π[α]ίη ἄνατον ἦμεν τ ἀλεκσο[μέν ICr.1.10.2.4 (Eltinia VI/V a.C.), ἄν]αιτον ... τοῖς ἐσπράτ[αις ICr.l.c.

3 inofensivo, que no causa desgracias πρᾶγμα A.Supp.356, φυγά A.Supp.359, cf. 410.

II adv. -ως impunemente, IG 92.717.3 (Lócride V a.C.).
• DMic.: a-na-to.