ἀπόπληκτος, -ον


I 1medic. que sufre parálisis, apoplético, paralítico ὅλος ὥνθρωπος ἀ. γίνεται Hp.Flat.13, cf. Aph.6.57, Coac.157, Morb.2.6a, VC 19, Cael.Aur.CP 1.15.123, D.C.68.33.3, ἔμβρυον Hp.Mul.1.33, πάντα τὰ παριόντα ... ἐγίνετο ... ἀπόπληκτα, ὁμοίως πρόβατα καὶ ὑποζυγία καὶ ἄνθρωποι a causa de un pecado, Hdt.1.167, de los malos actores ὥσπερ ἀπόπληκτοι στάδην ἑστῶτες ὠρύονται Pl.Com.138
c. ac. de rel. paralítico ἀπόπληκτοι μὲν χεῖρας καὶ πόδας Hp.Morb.1.3, fig. ἀ. τὰς γνάθους paralítico de las mandíbulas, mudo Ar.V.948
de partes del cuerpo ἀπόπληκτόν τι τοῦ σώματος γενέσθαι Hp.Morb.1.4, Aph.7.40, σκέλος Hp. en Aret.SD 1.7.2
subst. οἱ ἀ. apoplejías Hp.Aph.3.16, Virg.1.

2 fig. atontado, estúpido, insensato por op. a ‘loco’ μανεὶς ἢ ... ἀ. Hdt.2.173, ἄφρων οὐδ' ἀ. D.21.143, ἀ. καὶ μαινόμενον D.34.16, ἃ οὐδέποτ' ἂν ἐποίησεν Ἀχιλλεὺς μή γε ἀ. ὤν D.Chr.11.100, cf. Archestr.SHell.154.15, Plu.2.472c, en voc. ἀπόπληκτε ¡chalado! Men.Asp.239
ἀποπλήκτῳ ποδί insensatamente S.Fr.248
de acciones, palabras, cosas ὥσθ' ὃ μὲν νυνὶ ποιεῖς ἀπόπληκτόν ἐστιν Men.Pc.496, μῦθος D.Chr.11.54, cf. Phld.Ir.40.40, Rh.1.56
por el asombro pasmado, atónito, estupefacto τί ... σιωπᾷς κἀπόπληκτος ὧδ' ἔχῃ; S.Ph.731, ἀπόπληχθ', ἕστηκας ἐμβλέπων ἐμοί; Men.Sam.105, cf. Epit.561, Teles 7 p.59.8.

II adv. -ως insensatamente Poll.5.121.