αὐτοκράτωρ, -ορος


I 1dueño de sí mismo, libre, independiente πόλιν ... ἐλευθέραν, ἀφ' ἧς αὐτοκράτορες ὄντες τὸν εὖ καὶ κακῶς δρῶντα ... ἀμυνούμεθα Th.4.63, τοὺς ἀκμὴν αὐτοκράτορας ὄντας τῶν Ἰβήρων cuantos de los iberos eran a la sazón independientes Plb.3.17.5
ref. a la edad mayor de edad οἱ νέοι ἤδη αὐτοκράτορες γιγνόμενοι X.Mem.2.1.21
del νοῦς de Anaxágoras, Pl.Cra.413c, del νοῦς gener., Plu.2.945d
c. gen. dueño de πόλις οὐκ αὐτοκράτωρ οὖσα ἑαυτῆς Th.3.62, ὥστε αὐτὸς ἡγεῖσθαι τῆς τε οἰκείας γνώμης ... αὐ. εἶναι Th.4.64, τῷ κόσμῳ προσετέτακτο αὐτοκράτορι εἶναι τῆς αὐτοῦ πορείας Pl.Plt.274a
que tiene control sobre αὐ. ἐστὶν τῶν παθῶν ὁ λογισμός LXX 4Ma.1.7, 13, 30, 16.1, αὐ. τῶν ἀλγηδόνων LXX 4Ma.8.28
c. inf. libre para τινὰ κολάσαι D.59.80
de donde en lit. crist. dueño de sus propias acciones αὐτεξούσιος καὶ αὐ. ὁ ἄνθρωπος Meth.Res.1.38, del alma, Eus.PE 6.6.48, ὁ λογισμός Origenes Fr.in Ps.50.14, Meth.Symp.8.13, tb. del νοῦς (cf. supra), Thdt.M.83.560A.

2 en sent. peyor. incontrolado δύναμις Plb.6.14.2, 18.18.14, ἐξουσία Plb.6.12.5
arbitrario λογισμῷ αὐτοκράτορι διωθεῖσθαι Th.4.108
de donde en que cada uno se rige como quiere, sin disciplina μάχη Th.4.126.

II que tiene autoridad absoluta στρατηγοί Th.6.72, ἄρχων X.An.6.1.21, μόναρχοι Arist.Pol.1295a12
de representantes elegidos que tiene plenos poderes ξυγγραφεῖς Th.8.67, πρεσβευτής Lys.13.9, X.HG 2.2.17, τούτων πέρι πάντων αὐτοκράτορες ἥκομεν Ar.Au.1595, τούτους δ' αὐτοκράτορας ἐκπέμπομεν Isoc.8.55, de jueces, Lys.6.13, αὐ. βουλή And.Myst.15, ἀνυπεύθυνός τε καὶ αὐ. ἄρχειν Pl.Lg.875b, αἱρηθεὶς ἄρχειν αὐ. Isoc.19.38, c. ac. de rel. ἀποδεῖξαι ἄνδρας ... ἀρχὴν αὐτοκράτορας Th.5.27, c. gen. τὸν Ἑρμῆν δὲ αὐτοκράτορα ... τῆς κολάσεως κατάπεμψον envía a Hermes con plenos poderes para castigar Luc.Fug.22, στρατηγὸς αὐ. τῆς Θηβαΐδος general en jefe de la Tebaida, OGI 147.4 (Pafos II a.C.), cf. 156.2 (Chipre II a.C.), ID 1528 (II a.C.)
pero abs. αὐ. στρατηγός lat. dictator Plb.3.86.7, Longus 3.2.4
subst. ὁ αὐ. lat. dictator, dictador Plb.3.87.9, 103.4, de Sila y Pompeyo, Plu.Pomp.8
lat. imperator, emperador Μάρκος Ἀντώνιος Αὐτοκράτωρ SB 4224.1 (I a.C.), de Augusto Καῖσαρ Αὐτοκράτωρ Σεβαστός IPh.140, cf. BGU 543.3 (I a.C.), de Claudio BGU 1660.8 (I d.C.), de Diocleciano y Maximiano SB 7622.2 (III d.C.), de Tito, Plu.2.123d
gener. emperador ἡ εὐσεβεστάτη μεγάλου θειοτάτου αὐτοκράτορος τύχη Luc.Macr.7, tb. en plu., Plu.Galb.1.
• Etimología: Comp. de αὐτός y una forma -κράτωρ. Quizá alteración de -κράτης sobre el modelo de los agentes en -τωρ. V. s.u. κράτος.