ἐᾱτέος, -α, -ον


1 que debe ser permitido c. inf. (τὸν Πέρσην) ἐατέον ὦν εἶναι φεύγειν así que (al ejército persa) debía permitírsele huir Hdt.8.108, οὐκ ἐατέος παρ' ἡμῖν δημιουργεῖν Pl.R.401b, ὧν οὐδὲν ἐατέον οὕτως ἔχειν Isoc.5.132, οὐκ ἐατέος ... νόμος κύριος νυνὶ γενέσθαι D.24.78, οὗτοι ... ἐατέοι ἐνταυθοῖ εἶναι, οὗπερ μένειν ἐθέλουσιν Plot.1.4.2, c. ac. τὰ μὲν τοιαῦτα ἐατέα Pl.Phdr.236a.

2 que debe ser dejado aparte, abandonado ἐ. δ' ὁ πλοῦτος ἄδικός τις ὤν E.Hel.905, (ὅρα) μὴ ... τὸ ζῆν ὁποσονδὴ χρόνον, τόν γε ὡς ἀληθῶς ἄνδρα ἐατέον ἐστίν (mira) que el vivir mucho o poco, al menos para un hombre de verdad, sea dejado de lado, e.e., no sea lo más importante para ese hombre, Pl.Grg.512e, οἱ ... (τὴν κρᾶσιν) τῇ παραθέσει διδόντες ... ἐατέοι Plot.2.7.1, ἐατέ' déjalo E.IA 671
que se debe dejar reposar ἀνήθου σπέρμα ... ἐατέον εἰς οἶνον Gp.8.3.