ἐκφῡσάω


A tr.

1 soplar, expulsar un soplo de aire τὸ πῦρ ἐκφύσα σφοδρότερον atiza el fuego más intensamente en un tormento, LXX 4Ma.5.32, en v. pas. ἐξεφυσήθη τόδε (πνεῦμα) por el útero, Aret.SD 2.1.13
fig. ἔνθα ποταμὸς ἐκφυσᾷ μένος donde el río exhala su ira A.Pr.720, ἐξεφύσησεν τοσοῦτον πόλεμον Ar.Pax 610
aventar εἰσηνέχθη εἰς τὸν οἶκον, καὶ ἐξεφύσησα αὐτά (ξύλα) (habla Dios), LXX Agg.1.9, τοῦ ἁγίου πνεύματος ἐκφυσῶντος τοὺς χείρονας Heracleo en Origenes Io.10.33 (p.207.11), en v. pas. τὸ ... βλάπτειν δυνάμενον πᾶν ἐξεφυσᾶτο todo lo que podía hacer daño era llevado por el viento en un incendio, Plb.1.48.8, ἐκ καδμείας ποροηγουμένως ἐκφυσωμένης a partir del cadmio hábilmente atizado con el fuelle, Dsc.5.75.2
abs. soplar con el fuelle, Zos.Alch.Comm.Gen.8.28.

2 escupir αἷμ' Herod.2.72.

3 apagar de un soplo fig. τὸ καρδιακὸν πῦρ ἐκφυσήσας τῷ λόγῳ Eust.1118.24.

B intr.

I resoplar αἱ δὲ (φλόγες) ... ἐκ γῆς ἀναβλύσασαι καὶ ἐκφυσήσασαι llamas fluyendo a borbotones de la tierra y resoplando en el volcán Etna, Arist.Mu.400a32, κλύδων Χάρυβδιν ἐκφυσῶσαν ἑλκύσας βυθῷ la ola que hace surgir del abismo a la resoplante Caribdis Lyc.743, los elefantes por la trompa, Plb.3.46.12, ἐκφυσήσας ὥσπερ χοῦν Hsch.H.Hom.7.5.11, c. ac. int. δμῶας ... βαρὺν ὕπνον ἐκφυσῶντας a los siervos que resoplaban en un profundo sueño Theoc.24.47.

II cien.

1 retirar, quitar el soplo vital ἡ μέθοδος φυσική ἐστιν καὶ φυσῶσα καὶ ἐκφυσῶσα Zos.Alch.Comm.Gen.10.94.

2 sublimar Zos.Alch.p.148.1.

III en v. med.-pas. hincharse φλέβα ἐκφυσᾶσθαι ξυμβαίνει Hp.Medic.8
fig. εἰκὸς ἦν ταῖς ὑποσχέσεσι τὸν νοῦν ἐκφυσηθέντα μετέωρον ἀρθῆναι es verosímil que el intelecto, hinchado por las promesas, se eleve a las alturas Ph.1.601, τὸν Μάρκον ἐκπεφυσημένον a Marco, que estaba hinchado de orgullo, Plb.3.103.7, μήποτ' ἐκφυσάμενος Amph.Seleuc.217.