ἄφνω
• Alolema(s): ἄφνως GVI 1130.2 (Esmirna I/II d.C.)


adv. de repente, súbitamente συστρέψας A.Fr.195.4, προσελθών E.Med.1205, cf. Alc.420, λαμβάνειν Eup.293, cf. Th.4.104, 7.37, D.21.41, Men.Asp.49, 335, A.R.2.187, Macho 279, Polyaen.1.10, Plu.2.124a, Longin.9.10, Act.Ap.2.2, GVI l.c., A.D.Adu.169.12, Sch.D.T.583.20, Erot.Fr.Pap.Tefn.F 2.64, Nonn.D.37.538, Horap.2.25, Hierocl.Facet.44, SB 7518.9 (IV/V d.C.), Aristaenet.1.9.3.
• Etimología: Forma fosilizada quizá de un ant. tema en r/n como ἄφαρ.