ἄμνᾱμος, -ου, ὁ
• Alolema(s): ἄμναμμος JRS 49.96 (Cirene III d.C.)
• Morfología: [fem. dat. ἀμνάμμω ICr.1.18.98B.1 (Lito)]


hijo, nieto, descendiente, ICr.l.c., Lyc.144, 872, 1227, 1338, Poll.3.19, JRS l.c., Hsch., EM 1095, Et.Gen.659, Et.Sym.771, Sud.
• Etimología: Deriv. de ἀμνός q.u.