ἀψηλάφητος, -ον


1 no probado, no atestiguado ὁ γὰρ Βῶλις οὐθὲν ἀψηλάφητον εἶχε τῶν ἐπινοηθέντων ἂν εἰς τοῦτο τὸ μέρος Plb.8.19.5
no tocado, intacto Hsch.s.u. y s.u. ἄψαυστον.

2 que no se puede tocar, intocable, impalpable τὸν σίδηρον ἀψηλάφητον ποιεῖ τοῦ πυρὸς ἡ συνάφεια Nil.M.79.457B, βάτος Sch.Pi.O.6.87 Böckh, θάνατος Melit.Pasch.156
fig. intangible de Dios, Ign.Pol.3.2, de los ángeles ἀ. σχῆμα Chrys.M.50.786, de Cristo οὐσία Phot.Bibl.252a.