ἀφηλόω
1 arrancar, desclavar
τὴν σιδήρωσινen una máquina elevadora de agua PKöln 234.7 (V d.C.), cf. PBon.22.6 (VI/VII d.C.), en v. pas.
εὗρον τὰς ἐπιτεθείσας ὑπ' ἐμοῦ θ[υρ]ίδας τῷ τόπῳ [ἀ]φηλωμέ[ν]αςStud.Pal.22.54.16 (II d.C.) en BL 7.266, de Cristo
ἀφηλωθεὶς ἀπὸ τοῦ σταυροῦIust.Phil.Dial.108.2.
2 fig. en v. med.-pas. separarse, abstenerse
προσηλωθέντα μὲν ... τῷ θεῷ, ἀφηλωθέντα δὲ τοῦ σώματοςPorph.Abst.1.57, de la Iglesia
τῆς ἁμαρτίας ἀφηλωθῇPh.Carp.M.40.140A.