ἀφηλόω


1 arrancar, desclavar τὴν σιδήρωσιν en una máquina elevadora de agua PKöln 234.7 (V d.C.), cf. PBon.22.6 (VI/VII d.C.), en v. pas. εὗρον τὰς ἐπιτεθείσας ὑπ' ἐμοῦ θ[υρ]ίδας τῷ τόπῳ [ἀ]φηλωμέ[ν]ας Stud.Pal.22.54.16 (II d.C.) en BL 7.266, de Cristo ἀφηλωθεὶς ἀπὸ τοῦ σταυροῦ Iust.Phil.Dial.108.2.

2 fig. en v. med.-pas. separarse, abstenerse προσηλωθέντα μὲν ... τῷ θεῷ, ἀφηλωθέντα δὲ τοῦ σώματος Porph.Abst.1.57, de la Iglesia τῆς ἁμαρτίας ἀφηλωθῇ Ph.Carp.M.40.140A.