ἀντίπους, -ουν


1 situado en los antípodas στὰς ἀ. Pl.Ti.63a, cf. Eratosth.16.19, Luc.Nau.44, Ach.Tat.Intr.Arat.29, 31
subst. οἱ ἀ. los antípodas Pythag.B 1a, Cleom.1.2.12, Cic.Acad.2.123, Plin.HN 4.90, Luc.Demon.22, Isid.Etym.9.2.133.

2 irón. plu. que no ven el sol porque duermen de día, Seneca Ep.122.3.