ἀηδίζω


I tr.

1 repugnar (τὸ μύρον) τὴν μὲν γὰρ ὄσφρησιν εὐφραίνει, τὴν δὲ γεῦσιν ἀηδίζει (el perfume) agrada al olfato pero repugna al gusto S.E.P.1.92
c. sent. fact. y ac. de pers. hacer sentir asco ἀηδίσομέν σε, ἐπεὶ καὶ αἶγες ἐκ τῆς κόπρου ἀηδίζονται Tz.Comm.Ar.1.88.15, cf. Sch.Ar.Eq.946a, Sud.s.u. ἐσκορόδισας.

2 fastidiar πάνυ δὲ ἡμᾶς ἀήδισεν ἡ ἀδελφική σου λαμπρότης su fraternal excelencia nos ha fastidiado mucho, POxy.942.5 (VI/VII d.C.).

II intr., en v. med.-pas.

1 estar disgustado, preocupado Anon.in Rh.194.22, c. dat. τῷ ξένῳ Alex.Aphr.Pr.2.15, cf. UPZ 59.13 (II a.C.).

2 sentir repugnancia, Tz.Comm.Ar.1.88.16, οἳ ἐπειδὰν πρός τι τῶν βρωμάτων ἀηδισθῶσι Gr.Naz.M.36.133C.

3 fastidiarse un demonio ante una buena acción ὅλως ἀηδίζῃ ἐν τούτῳ Pall.H.Laus.71.2.

4 estar indispuesto ὁ πατὴρ ἡμῶν ὀλίγον ἀηδίζεται PAlex.p.15 (biz.).