ἀδυνατέω


1 tener debilidad, no tener fuerza de pers., Hp.Morb.3.5, Arist.Somn.Vig.454a27, ἐν τῷ γήρᾳ Arist.Oec.1343b23, ὑπὸ κόπου καὶ τῶν τραυμάτων Plb.16.33.4, c. dat. τοῖς ὀφθαλμοῖς PEnteux.26.3 (III a.C.), ταῖς χερσίν LXX Le.25.35, fig., de un arma, Plb.16.33.3.

2 no poder, no tener poder μήτ' αἰσχύνωμαι ἀδυνατῶν παρὰ σοί que no me avergüence de no tener ninguna influencia sobre ti X.HG 3.4.9, ψυχή Plot.2.1.5
ser incapaz c. ac. de rel. ἀδυνατεῖ οὐδὲν θεός nada es imposible para la divinidad Epich.255
c. inf. no poder, ser incapaz de καρτερεῖν Hp.de Arte 7, αὐτὸ δρᾶν Pl.R.366d, ἐπισπέσθαι Pl.Phdr.248c, cf. X.Mem.1.2.23, τὰς προειρημένας αἰτίας ἀπολύσασθαι Aeschin.2.2, ἀνασῶσαι Arist.EN 1165b22, διορίζειν Arist.Pol.1287b17, γεωργεῖν UPZ 110.13 (II a.C.), ἑαυτῶ βοηθῆσαι LXX Sap.13.16, c. inf. en constr. pers. οὔτε γὰρ ἀποστάσεις ἀδυνατοῦσι ἐν τῷ περιέχοντι γίνεσθαι τοιαῦται Epicur.Ep.[2] 46, cf. Epicur.Ep.[3] 99
en constr. impers. ser imposible c. dat. ἀδυνατεῖ σοι οὐδέν LXX Ib.10.13, cf. Eu.Matt.17.20, Eu.Luc.1.37.

3 no poder, carecer de recursos, ID 1416B.2.54, cf. 1.80 (II a.C.).