δωροδόκος, -ον


1 que acepta soborno, venal de pers. οὐ μὲν ... δωροδόκους γε ἐατέον εἶναι τοὺς ἄνδρας Pl.R.390d, (Δημοσθένης) Aeschin.3.244, φορὰν προδοτῶν καὶ δωροδόκων ... ἀνθρώπων cosecha de hombres traidores y venales D.18.61, cf. 19.201, 258, ὅταν ... δωροδόκους ... κατασκευάσωσι τοὺς πολλούς Plb.6.9.7, δωροδοκώτατος γὰρ ἦν καὶ ὑβριστότατος I.AI 19.65, de los dioses, Pl.Alc.2.150a
como subst. ἀπονέμουσιν ... τῷ δωροδόκῳ χρήματα Arist.EN 1163b11, ἀνάγκη γὰρ τῷ δωροδόκῳ τὰ οἰκεῖα μὲν φαίνεσθαι καλὰ καὶ δίκαια pues por fuerza a la persona venal le parece bello y justo su propio interés Longin.44.9
de cosas, en metáf. cóm. δωροδόκοισιν ἐπ' ἄνθεσιν ἵζων posándose sobre flores de venalidad, e.e., donde hay corrupción Ar.Eq.403.

2 pródigo, generoso ἁπλοῖ, εὔθυμοι, δωροδόκοι Aret.SD 2.12.13.