διορατικός, -ή, -όν


I 1que distingue ὁ ὀξὺς καὶ δ. ὀφθαλμός Gr.Nyss.Eun.3.7.14, (αἴσθησις) Epiph.Const.Haer.48.5.1
intelectualmente capaz de discernir, clarividente, sagaz, perspicaz ὁ δὴ συνίων καὶ δ. οὗτός ἐστιν ὁ γνωστικός Clem.Al.Strom.4.22.135, τὸ δ. τῆς ψυχῆς ... ὄμμα Clem.Al.Paed.2.9.81
c. gen. διορατικοὺς ... ἡμᾶς γίνεσθαι ... τοῦτου Asp.in EN 79.28
frec. en compar. c. valor intensivo τῶν ἐν τῷ βίῳ διορατικώτερος ... ἐπανελήλυθα he regresado ... más clarividente para las cosas de la vida Luc.Salt.4, cf. Gr.Nyss.Res.303.10, διορατικωτέρους ... γίνεσθαι τῶν ἐν αὐτοῖς ἀληθῶν Alex.Aphr.in Top.23.8
de la capacidad profética (δαίμονες) ἔχοντές τι περὶ τῶν μελλόντων διορατικόν Origenes Cels.4.92
dicho del pueblo hebreo δ. γένος Ph.1.478, incluso como supuesta etim. de la palabra Ἰσραήλ Clem.Al.Strom.1.5.31
subst. τὸ δ. capacidad de discernimiento (φωτισμός) τὸ δ. ἐντιθείς Clem.Al.Paed.1.6.29, cf. Gr.Nyss.Eun.1.14
neutr. compar. como adv. διορατικώτερον κατανοοῦντες τὰ τῆς θεοσεβείας πράγματα Origenes Io.20.33.

2 que ve a través dicho de Zacarías διορατικωτέρῳ τῷ ὄμματι θεασάμενος τὸν ... ἐπιγάστριον Anon.Hier.Luc.51.5.

II adv. -ῶς de la percepción intelectual clara, distintamente ἄφρων ... ὁ πρὸς τὰ κοινὰ ... δ. μὴ ἔχων Basil.M.29.445A.