δικαιοδοτέω


1 administrar justicia ὁ δὲ δεύτερος δικαιοδοτεῖ καὶ στρατηλατεῖ Str.11.3.6, ὁ ... πολιτικὸς ἀνὴρ καὶ ἡγεμονικὸς κοινὸν ὄφελος ἔσται δικαιοδοτῶν Plu.2.779a
en v. pas. c. suj. de pers. recibir justicia τοῦ βασιλέως καὶ τῆς βασιλίσσης πρὸ πολλοῦ ἡγουμένων πάντας τοὺς ὑπὸ τὴν βασιλείαν δικαιοδοτεῖσθαι teniendo gran interés el rey y la reina en que todos sus súbditos puedan recibir justicia, UPZ 113.5 (II a.C.).

2 en la admin. rom. administrar justicia

a) por el iuridicus o praefectus iure dicundo (v. δικαιοδότης) en Egipto δικαιοδοτῶν Πηλουσίῳ SB 982.7 (I a.C.), κάλλιστόν ἐστιν ... [δικ]αιοδοτεῖν π[ρὸ]ς τοὺς Αἰγυπτίων νόμους POxy.3015.3 (II d.C.), ὁ δικαιοδοτήσας el antiguo iuridicus, BGU 2070.1.28 (II d.C.), ὅπως ... παραγένηται ὅπου ἐὰν ὁ ... ἡγεμὼν ... τὸν νομὸν διαλογίζηται ἢ δικαιοδοτῇ POxy.484.25 (II d.C.), cf. en v. pas. POxy.2852.33 (II d.C.), ἀ[ξιῷ (sic) δικ]αιοδο[τη]θῆναι pido que se me rinda justicia, SB 5235.13 (I d.C.), en otras provincias μηδεὶς δύ]ο ἀνδρῶν ἢ τεσσάρων ἀνδρῶν ἢ τῶν ὁποίποτε [δικαιο]δοτούντων ἀρχόντων que ningún diúmviro o quatórviro o quienquiera que sea el prefecto para la administración de justicia, IEphesos 4101.15 (I/II d.C.);

b) por el δικαιοδότης q.u. IKnidos 31.4.34 (II/I a.C.), στρατηγὸς ὁ δικαιοδοτῶν μεταξὺ Ῥωμαίων καὶ ἀλλοεθν[ῶν SEG 39.1180.116 (Éfeso I d.C.), cf. Str.3.4.20, ταμίαν καὶ ἀντιστράτηγον ... δικαιοδοτήσαντα τὴν ἐπαρχήαν καθαρῶς καὶ δικαίως cuestor y propretor que administró justicia en los asuntos de la provincia limpia y justamente, IGR 4.401, cf. 400 (ambas Pérgamo I a.C.)
como función de un procurador del César en la provincia de Tracia, c. ac. de pers. πρὸς τὴν κολωνείαν ἐδικα[ι]οδότησα ὑμᾶς administré justicia para vosotros frente a la colonia, Thasos 186.3-4 (I d.C.)
como función de un procónsul δικαιοδοτοῦντί μοι ἐν Ἐφέσῳ I.AI 16.172, cf. ICr.4.293 (Gortina I a./d.C.), c. ac. de rel. ὃ ἂν χρῆ[μα ...] δοθῇ, τοῦτο μὴ δικαιοδοτείτῳ (sic) IKyme 17.11 (I a.C.).