αὐτοδέσποτος, -ον


1 que tiene voluntad libre e independiente βούλησις Meth.Res.1.38
subst. τὸ αὐ. libre albedrío τὸ ἐφ' ἡμῖν καὶ αὐτοδέσποτον Hierocl.Prou. en Phot.Bibl.172b28.

2 dueño absoluto αὐ. ἐστιν τῶν παθῶν ὁ λογισμός LXX 4Ma.1.30, cf. 1.1, 13.1
subst. τὸ αὐ. poder absoluto τὸ αὐτοδέσποτον καὶ βασιλικόν Ammon.Io.11.

3 adv. libremente αὐ. αἱρεῖσθαι τὰ ἀρέσκοντα Meth.Symp.8.13.