αἴθρα, -ας, ἡ
• Alolema(s): αἴθρη ép., Ar.Au.778


I 1cielo claro, raso, despejado Ζεῦ πάτερ ... ποίησον δ' αἴθρην Il.17.646, αἴθρη πέπταται ἀνέφελος Od.6.44, cf. Od.12.75, Ar.Au.778, Alex.153.17, Anaxil.22.30, Lyc.700, 822, Sch.A.R.4.761-65d, AP 6.179 (Arch.), rubra ... aethra Enn.Ann.435, Verg.Aen.12.247, de montis uideantur surgere in aethram Lucr.6.467, ὑετοῦ αὐτὸν αἰσθόμενον ὑπὸ αἴθρᾳ al ver un chaparrón bajo un cielo despejado Orác. en Paus.10.10.6, cf. Man.2.131, 4.94, Synes.Hymn.2.172.

2 el elemento aire ἐκ πυρός, ἐξ ὕδατος καὶ γῆς καὶ παντρόφου αἴθρης Orac.Chald.67.

II arq., sent. dud., n. de una parte de la casa, prob. algún tipo de patio o espacio a cielo abierto sólo en pap. biz. τὸ μικρὸν δῶμα ἐπάνω τοῦ αἰθρίου νεῦον ἐπ' ἀπηλιώτην εἰς τὴν μικρὰν αἴθραν PLond.1724.28, cf. 1768.3, PMichael.58.1 (todos VI d.C.).
• Etimología: Cf. αἰθήρ.