< Αἰναρέτη αἰνάρετος· > αἰνᾰρέτης, -ου, ὁ • Morfología: [voc. sg. αἰναρέτη Il.16.31] terriblemente valeroso de Aquiles Il.16.31, cf. Sch.Er.ad loc., Πέρσαι Vit.Pi.9.12.